Místní část obce Město Albrechtice.
Osada Linhartovy, německy zvaná Geppersdorf, polsky Lenarticze,leží 17˚ 37 na východ od Greenwich a na 50˚8˙3˝ severní šíře při rozdílu místního času od času středoevropského plus 10 minut a 28 vteřin. Rozkládá se na severním břehu řeky Opavice a svým katastrem hraničí na severu s Opavici , na jihu s Krásnými Loučkami, na východě s polskými Lenarticzemi, na západě pak s Burkvizem a Hošťálkovy. Výměra katastru osady činí celkem 446.2741 ha, z čeho roku 1921připadlo na půdu velkostatku 190.6657 ha, zatímco na půdu selskou 255.6090 ha. Bonita půdy se rovná bonitě půdy v Krásných Loučkách, které byly až do 20.května 1920 spojeny s Linhartovy a teprve od tohoto data opět tvoří samostatnou správní jednotku. Nejvyšším bodem na katastru obce je proti Vraclávku se vypínající 551 m vysoký Riedberg, ke kterému ještě přiléhá 451 m vysoký Langenberg a konečně i Kammerdienerberg s nadmořskou výškou 483 m. V zahradách obce nalézá své uplatnění ovocnářství i zelinářství, přičemž zvláště tomu prvnímu je věnována vysoká péče, zatímco pěstování zeleniny se zde omezuje pouze na krytí domácí spotřeby. Na samém počátku XX. Století tu zaznamenalo pozoruhodný rozmach i dobytkářství.
Roku 1834 bylo v Linhartovech napočítáno 42 domů a 327 obyvatel. Roku 1920 to bylo 55 domů a 305 obyvatel, z nichž pouze 15 osob se hlásilo k evangelickému vyznání, kdežto zbytek náležel k církvi římskokatolické. Roku 1930 tu bylo již 64 domů a 365 obyvatel. Co se místních obyvatel týče, nalézala většina z nich své zaměstnání v zemědělství. Jen malý počet osob pracoval v nedalekých krnovských továrnách a na železnici. Samostatnou živnost kde roku 1921 provozovalo 8 osob.
Po zrušení patrimonijní správy byly Linhartovy roku 1850 administrativně spojeny s Krásnými Loučkami a Kobylím v jednu správní obec, ve které až do nového rozdělení úřad představeného obce či starosty vykonávali :

Augustin Gerstberger, majitel gruntu v Linhartovech č. 3, 1850 - 1860
Johann Widmann , hospodář v Linhartovech č. 5 , 1860 - 1863
Florian Hofmann, majitel gruntu v Krásných Loučkách č. 11, 1863 - 1869
Josef Widmann, hospodář v Linhartovech č. 5, 1869 - 1872
Franz Knabe, hospodář v Krásných Loučkách č.9, 1872 - 1878
Josef Kunze, hospodář v Krásných Loučkách č.48, 1878 - 1881
Josef Titzke, hospodář v Krásných Loučkách č.30, 1890 -
Johann Arbter, hospodář v Krásných Loučkách č. 30, - 1900
Albert Knabe, hospodář v Krásných Loučkách č. 9 1900 - 1906
Valentin Schrott z Krásných Louček do konce roku 1906
Emil Hornig, hostinský z KrásnýchLouček č. 43 1906 - 1919
Otto Schulmeister, řezník v Linharhovech do října 1920

Tehdy se staly Linhartovy opět samostatnou obcí, které do června roku 1922 předsedal Rudolf Skolaut, hostinský na č.12. Po něm se stal starostou Adolf Folgler, truhlář z č. 26.
Linhartovy byly roku 1921 podle tehdejšího správního dělení součástí soudního okresu Albrechtice, politického okresu Krnov a nalézaly se na území země moravsko-slezské.
Dopravě v Linhartovech sloužila roku 1921 stará vesnická cesta, která vycházela z Krásných Louček, protínala Linhartovy, Opavici a ústila v Albrechticích. Říšská silnice z roku 1836, spojující Krnov s Albrechticemi, se bohužel této obce nedotýká. Z ní odbočuje cesta zabezpečující spojení Linhartov s Vráclavkem a Hošťálkovy. Od roku 1872 vede skrze katastr železnice. Železniční zastávka sloužící nadále pouze přepravě osob tu byla zřízena roku 1885.
Katolický chrám Povznesení svatého kříže byl v obci postaven v létech 1833 - 1834 v empírovém slohu, jako jednoduchá avšak solidní stavba z prostředků náboženského fondu. Má 3,11 m dlouhou předsíň, nad jejimž vchodem se do výše 22,76 m vypíná věž opatřená třemi zvony. Bez předsíně je kostel dlouhý 23,52 m, z čehož na samotnou chrámovou loď připadá 16,75 m, nad jejimž středem se do výše 5,37 m pne klenba. Šířka chrámu obnáší 8,22 m. Uvnitř se nalézá jeden hlavní a jeden postranní oltář, kazatelna a kúr s varhanami. Založení hřbitova se klade do téže doby. Leží na otevřeném prostranství sotva 50 kroků vzdálen od kostela. Roku 1921 zde poslední místo odpočinku nalázali zemřelí z Linhartov, Krásných Louček, Opavice a Kobylí.
Dole pod kostelem stojí solidní přízemní stavba farní budovy, jež mimo příslušenství čítá 4. obytné místnosti. Všechny farní budovy a stavby nechal již roku 1849 patron panství pokrýt břidlicí. Římskokatolický farní obvod Linhartovy roku 1921 kromě farní budovy a stavby osady čítal ještě sousední obce Krásné Loučky s Kobylí stejně jako Opavicí s Burkvízem, kde se také nalézá filiální kostel. Za panování císařovny Marie Terezie byla roku 1742 mírem Vratislavským v důsledku ztráty převážné části Slezska ve prospěch pruských Hohenzollernů roztržena místa obcí Linhartovy, Krásné Loučky a Opavice na pruský a rakouský díl. Poněvadž původní farní kostel v Opavici připadl Prusům, navštěvovali rakouští poddaní dále starý kostel. Když ale v Prusku provedli odluku státu od církve, bylo na příkaz moravského gubernia z 9.září roku 1872 rozhodnuto zřídit v Linhartovech lokální církevní obvod, jenž kromě sídla lokálie se měl ještě sestávat z dílů Krásných Louček a Opavice, osad Burkvízu a Kobylí. Lokálie byla připojena ke krnovské faře, která měla dostat za účelem péče o duše lokálie navíckooperátora. Tento přijal v Linhartovech byt na zámku s tím, že tu současně vykonával i úřad zámeckého kaplana. Podle Wolného "Kirchentoographie" byla linhartovská lokálie roku 1786 nákladem církevního fondu proměněna v samostatnou faru. Služby Boží byly až do vybudování místního chrámu provozovány se souhlasem majitele velkostatku v zámecké kapli. Ke změně došlo teprve vysvěcením nového kostela 9.listopadu 1834.

Jako faráři se zde od roku 1787 vystřídali :
Jakob Patke 1787 - 1793
Franz Walter 1793 - 1810
Johann Menzel 1810 - 1821
Josef Popp 1821 - 1831
Anton Menzel 1831 - 1840
Josef Kronsky 1841 - 1845
Josef Janchen 1845 - 1850
Karl Haubfleisch 1851 - 1859 po něm Josef Klement.
Dále se v tomto úřadě vystřídali Franz Jűstel, Alois Hlaváč, Johann Berger, Rudolf Tinz a od roku 1910 farář Reinhold Heger. Za účelem soustavné péče o duše farníků i jejich děti bylo v Linhartovech systemizováno místo faráře a kooperátora. Místo kooperátora však roku 1921 již dlouhou dobu zůstávalo neobsazeno.
Přejdeme-li ke školství, pozorujeme, že současně se zřízením samostatného farního obvodu byla roku 1780 v Linhartovech zřízena katolická farní škola. Poněvadž k těmto účelům se nedostávalo zvláštní budovy, byla výuka zpočátku provozována v soukromých domech. Teprve roku 1804 byla na podnět patrona panství hned vedle kostela zbudována pro celý obvod zvláštní budova, která se roku 1921 nalézala v soukromém držení pod č. 42. Již za působení faráře Jakoba Petkeho byla pro velikou vzdálenost některých míst od Linhartov zřízena tzv. "exkurrendouterricht" v Opavici a v Krásných Loučkách, kteréžto vyučování se v obou obcích provozovalo v nezměněné formě až do roku 1875., kdy byl ve smyslu říšského zákona o národní škole ze 14.května roku 1869 někdejší farní školní obvod rozdělen do dvou samostatných školních obvodů a tyto vyňaty z přímého dohledu církve. Protože stará školní budova po více jak 100 letech přestala odpovídat moderním požadavkům, rozhodla se obec k žádosti o novou stavbu, jež byla potom adresován c.k. školnímu úřadu, který také tuto stavbu roku 1912 nákladem 30 000 K uskutečnil. Nová školní budova je příjemnou přízemní stavbou, která je položena v samém středu obce proti železniční trati a vedle příslušenství sčítá ještě služební byt, učebnu a kabinet pomůcek. Při škole se rovněž nalézá účelům odpovídající hřiště a zahrada. V roce 1921 byla škola již dvoutřídkou, ve které se učilo 75 žáků. Po vzniku farní školy byl prvním učitelem Johann Kuhn, rodák z Úvalna, který v Linhartovech po 7.let vyučoval děti z celého farního obvodu a od roku 1788 po vzniku "exkurrendouterricht" v Krásných Loučkách a Opavici všech tří škol střídavě až do roku 1809. Jeho nástupci byli :
Johann Titzke 1875
Michael Baier 1810 - 1859
Josef Weyrich 1859 - 1875
Julius Gletnik 1875 - 1877
Rudolf Sehors 1877 - 1883
Josef Kőnne 1883 - 1888
Josef Hanel 1888 - 1891
Gustav Zellner 1891 - 1919
Od roku 1919 je zde učitelem Josef Frieben.
Ze soukromých staveb v Linhartovech zvláště vyniká zdejšímu velkostatku náležející pozoruhodný zámek z pozdně renesanční fasádou a kaplí, který je položen uprostřed parku a je zároveň sídlem panství a správy velkostatku. Počátky této stavby sahají až do 14. století, kdy zde stála zdmi, valy a příkopy dobře opatřená pevnost, která přišla 16.prosince 1410 prodejem do majetku bratří z Vladěnína (Bladen). Mnohem později, když se majiteli Linhartovského panství stala hrabata z Choltic a Sedlnic, došlo k přestavbě původního sídla. Od počátku 18.století si zámek uchoval svoji podobu.
Zbývající domy v obci byly roku 1921 až na malé výjimky přízemní, zbudované z pevného materiálu a kryté břidlicí, ač i zde se ještě nalézaly staré dřevěné domy pokryté šindelem.
Spolkový život nalezl v obci svůj počátek roku 1903 nikoliv 1894 zřízením dobrovolného hasičského spolku.
Při katastrofální povodní roku 1903 byla 3. stavení poškozena do té míry, že musela být stržena a nově postavena.
Za první světové války z této obce postupně narukovalo na frontu 57 místních obyvatel, z nichž jich 10 již nikdy nespatřilo svůj domov.